Živé Ploty
Měsíc ve dne/ České Budějovice/ 7.9-1.10 2016
Pavla Malinová tvrdí, že „ploty jsou odrazem skutečnosti“. Zřetelně vnímá, o čem je řeč, když opět začínáme mluvit o plotech, a uvědomuje si nejen faktické, ale také symbolické významy takové rétoriky i jejich reálného stavění. Její nové kresby a obrazy se ovšem podobají jakési velikonoční halucinaci. Jsou barvami prozářenou magickou realitou, světem spleteným do křiklavých ornamentů.
Je legitimní u nich vzpomenout na předkřesťanské a neevropské umění, šamany, folklór, Josefa Ladu a transavantgardu. Navzdory tomu Malinová setrvává (a chce setrvat) v 21. století - ve své vlastní životní zkušenosti, s níž souvisí i konflikt duchovního úsilí se „všemi těmi ploty, výbuchy a sebou samou“. Duhový cirkus barev, vzbuzující sám od sebe jakýsi radostný otřes, narušují postavy v nepřirozeně zkroucených postojích, u nichž není zcela zřejmé, zda je má provázet uspokojení či bolest, výtok z úst připomínající zvracení, nebo také motivy ostnatých drátů či prstů v symbolickém gestu rozevřených nůžek (viz. hra „kámen-nůžky-papír“) chystajících se dekapitovat „živý plot“ z lidských hlav. Pohyb v této ambivalenci, pro Malinovou charakteristický, pak dobře vystihuje kresba, kterou na závěr stručně popíšeme: Na obdélné platformě obehnané ostnatým drátem stojí početná skupina postav s černými obličeji. Za nimi vlevo vidíme sochu černé dlaně obepínající prsty globus. Na co teď myslíte?
Jiří Ptáček
